Kolik zla sneseme?

Předevčírem jsem si odpoledne vzala do ruky telefon a protože Hvězdička spala, chtěla jsem na chvíli „vypnout„. Začala jsem číst zprávy z Česka a ze světa. Najednou na mě vyskočila předpověď počasí na nadcházející dny pro oblast Rychlebských hor, kde bydlí moje maminka.

Má pršet. Hodně. Zase! Cítím, jak se mi stahuje hrdlo a moje myšlenky se ubírají jen jedním směrem. Otevírám článek a čtu komentáře. Lidé se znovu modlí, doufají a připravují na nejhorší. Je to ani ne rok, co se právě touto oblastí prohnala ničivá povodeň.

A co s námi dělá v takových situacích strach? Zamezí nám přístup k logickému myšlení. V situacích, kdy musíme „přežít“, musíme přece fungovat, ne přemýšlet.

Je důležité si uvědomit, že tento strach není nic zlého nebo chybného. Naopak – má svůj hluboce pozitivní záměr. Strach je pradávný mechanismus. Má nás chránit, varovat před nebezpečím a přimět k akci. Je to jako věrný hlídací pes našeho přežití.

Problém nastává, když tomuto strážci dáme příliš velkou moc. Když mu dovolíme obsadit celou naši mysl, ovládnout naše rozhodování, zastínit všechno ostatní. Strach je dobrý sluha, ale špatný pán. Je naprosto v pořádku cítit obavy, když čteme o možných povodních nebo jiných hrozbách – to je přirozená reakce. Není však v pořádku, když tyto obavy začnou řídit náš život a určovat, jak se cítíme každý den.

Naučit se pracovat se strachem neznamená ho potlačit nebo ignorovat. Znamená to uznat jeho přítomnost, poděkovat mu za varování a pak vědomě rozhodnout, kolik prostoru mu ve svém životě dáme.

V dnešní době je naše pozornost doslova bombardována nekonečným přívalem informací. Mrknete na internet, zapnete televizi, prolistujete noviny a okamžitě vás pohltí vlna zpráv – většinou těch negativních. Média nás neúnavně zaplavují obrazy válek, katastrof a lidského utrpení.

A nejde jen o strohé informace – jsme nuceni tyto hrůzy přímo vidět. Brutální fotografie, videa plná násilí a obrazy, které se nám vrývají do paměti. Cítíte, jak se vám svírá hruď, když na takové zprávy narazíte? Tu tíhu, která vám zůstává v mysli dlouho poté?

Jak ale můžeme v takových situacích reagovat? Co dělat, když se zdá, že před tím není úniku?

Připravte se! Projděte si ve chvíli, kdy v „ohrožení“ reálně nejste, co byste v podobné situaci dělali. Vyzkoušejte si to, buďte připraveni! Pro váš mozek potom nebude takový problém toto řešení „znovu najít“, když by šlo do tuhého.

Možná je také čas si připomenout jednu zásadní pravdu: Vy jste kapitánem svého života. Vy držíte kormidlo. Nikdo jiný nemá právo určovat, kolik negativity do svého vnitřního světa pustíte. Nejde o popírání reality – jde o zachování vlastní duševní rovnováhy.

První krok? Vědomě si dávkujte negativní zprávy. Stanovte si hranice – třeba že zprávy budete sledovat jen jednou denně, v určitou hodinu. Zbytek času věnujte životu, který se děje přímo kolem vás.

Druhý krok je možná ještě důležitější: Aktivně vyhledávejte dobro. Věnujte stejnou pozornost věcem, které vás naplňují radostí a nadějí. Co třeba úsměv vašeho dítěte? Ta nádherná obloha při ranním probuzení? Vděčnost za šálek lahodného kakaa? Tyto zdánlivé maličkosti mají obrovskou moc ukotvit vás v přítomnosti a připomenout, že svět není jen temné místo.

A poslední, možná nejsilnější tip: Vyjděte ven, do náruče přírody. Nechejte telefon doma. Odložte sluchátka. Nechte všechnu tu digitální zátěž za sebou a dovolte si být skutečně přítomní.

Procházejte se lesem a vnímejte, jak pod vašima nohama praská listí. Poslouchejte zpěv ptáků a šumění větru v korunách stromů. Dovolte svým plicím naplnit se čerstvým vzduchem. Zavřete oči a nechte slunce hřát vaši tvář.

Nebo pokud máte štěstí a vlastníte zahradu, ponořte ruce do hlíny. Cítíte tu zemitost? To spojení s něčím prapůvodním? Příroda má neuvěřitelnou moc uzdravovat naše rány a obnovovat naši víru v krásu světa.

Pamatujte: Vaše duše potřebuje výživu stejně jako vaše tělo. Nenechte ji hladovět uprostřed hostiny negativních zpráv. Dopřejte jí to, co skutečně potřebuje – klid, krásu a naději.