
Před pár týdny mě navštívila moje kamarádka a kolegyně Catrin. Vyprávěla mi, jak se jí daří a nedaří, hodně jsme se spolu nasmály a ukápla i nejedna slzička.
Když přišla řeč na jejího tatínka, který zemřel před pěti lety, mluvená slova nahradila řeč těla. Proud slz nebyl k zastavení, nevědomky se schoulila do klubíčka, její hlava klesla mezi úzká ramena a její dlaně se rozechvěly.
„Cítím se úplně stejně jako tehdy, je to přesně jako před pěti lety!“, popisovala Catrin.
A třeba se i Vy v těchto řádcích poznáváte. Vybavujete si úplně přesně, kdy se Vám stalo něco, co Váš nervový systém, Vaše vědomí, ale i Vaše tělo vykolejilo a znemožnilo funguvat. Něco, na co jste nebyli připraveni.
Ať je to cokoli, úmrtí v rodině, svědectví násilí, vlastní zkušenost s násilím, svědectví tězké nehody, ale třeba i nerespektování Vašich hranic ze strany Vašeho partnera nebo nekolegiální přístup v práci.

Naše tělo v takových situacích zapne nouzový modus. Fyziologické reakce jsou např. zrychlený tep, třes, „zmrazení“ svalů nebo zrychlení zažívacího procesu. Naše podvědomí se připravuje na útěk nebo boj a část mozku, která je zodpovědná za logické myšlení, je nedostupná.
Vaše podvědomí Vás přenese v čase a nechá Vás totéž prožít znovu a znovu, protože pro něj existuje jen jedna realita – intenzita Vašich pocitů. Vaše emoce nikdy nelžou. To, co je jiné, je Vaše vnímání reality. Ta je v případě Catrin stará už 5 let. A to je velký rozdíl.
Catrin vnímá bolest ze ztráty tatínka stále stejně, protože se stejně jako většina z nás naučila, že „negativní“ emoce jako třeba vztek nebo smutek nejsou dobré a neukazují se.
Takže když cokoli „špatného“ cítí, potlačí to a nebo odvede svou pozornost někam jinam. „Ono se to časem samo zahojí a bude zase všechno dobrý!“, vysvětlila mi svou strategii Catrin.
Ale stejně tak, když si zlomíme nohu, nečekáme na to, že nám sama zase nějak sroste a bude vše v pohodě. 🙂 Často se říká: „Sejde z očí, sejde z mysli!“ Ale to, že jizvy na duši nevidíme tak, jako ty na těle, neznamená, že neexistují. Právě naopak.

Když nás třeba něco naštve, naše tělo tento pocit přivede na povrch a je samo schopno tuto emoci zpracovat, pokud si to uvědomíme a dáme mu prostor.
Často ale zůstáváme „zmrazení“, skoro nedýcháme a negativní emoce se uloží hluboko do naší tkáně. Když nás potom, po čase potká podobná situace, naše tělo „si vzpomene“ a emoční bludný kruh pokračuje. Emoce jsou ale už intenzivnější a více nás zatěžují.
Nezpracované negativní emoce nás začnou časem vnitřně, ale i navenek ovlivňovat. V místech, kde se emoce uložily, nám ztuhnou svaly, přestane tudy proudit energie a vzniknou blokády.
Jedním z míst, kam se ukládají negativní emoce, je i naše čelist. Možná i proto se říká, že mají někteří lidé problém některé situace „zkousnout“.
Podle indické folozofie a léčitelského umění, Ajurvédy, jsou emoce propojeny s jednotlivými orgány. Například strach je spojen s tlustým střevem a vztek může zvýšit zánětlivost v žaludku.
Velmi důležitým orgánem jsou játra, kde sídlí náš „oheň“. Ten napomáhá nejen s rozštěpením tuků a bílkovin, ale hlavně se „strávením“ našich emocí. Pokud se tak nestane, dochází k nemocím.
A nezapomeňme, že všechno souvisí se vším. S játry a jinými orgány je propojena pokožka, která je různými vyrážkami a ekzémem velmi rychlým ukazatelem vnitřního neklidu. Pokožka je současně náš největší dýchací orgán. Není tedy divu, že ve stresu dýcháme mělce.
Jeden ajurvédský citát neznámého autora říká: „Zkaž mi Tvoji kůži a já Ti řeknu, jak zdravý doopravdy jsi!“

Jak ale předejít ukládání negativních emocí a nebo jak s jejich nahromaděním pracovat?
Ajurvédská moudrost na závěr: „Člověk, který se vhodně stravuje, vede disciplinovaný život, nepodléhá emočním závislostem ani závislosti na hmotném vlastnictví, dává, odpouští, žije v pravdě a pomáhá druhým, takový člověk je člověk bez nemoci.“
